Už jen samotné slovo advent, které pochází z latinského slova „adventus“ , znamená příchod. Advent začíná 4 neděle před Štědrým dnem a na Štědrý den končí. Symbolem adventního období je adventní věnec se čtyřmi svíčkami, které se postupně zapalují – každou adventní neděli se zapálí jedna svíčka. Každu neděli přibývá světlo na adventním věnci a počet svíček symbolizuje úplnost – světové strany jsou také čtyři, stejně jako roční období nebo typy lidských osobností.
Historie adventního věnce nás zavede do Hamburku, do roku 1838, kdy mladý pedagog a kněz Johann Heinrich Wichern zavěsil na dveře sirotčince věnec, který měl podobu dřevěného kola od vozu, a pod věnec upevni pokladničku na milodary pro opuštěné děti. Tento mladý kněz chtěl dětem zpříjemnit předvánoční čas, a proto každý den připevnil na věnec jednu svíčku, kterou společně s dětmi zapálili během krátné bohoslužby, anebo během přestávky na oběd. Později se začala zdobit i jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkam. Tento zvyk se začal velmi rychle šířit do celého světa.
Věnec je sám o sobě i krásným symbolem přírody a života. Zelené větvičky symbolizují život, zatímco barva svíček bývá různá. Věnec má většinou podobu kruhu, který představuje věčnost, Slunce nebo Zem, něco, co nemá ani začátek, ani konec. Věnec je zároveň i symbolem vítězství a královské důstojnosti. Právě věncem se projevuje úcta a hold tomu, kdo přichází jako vítěz.